Týnský dvůr (Ungelt)

Praha 1, Staré Město

blok mezi Týnskou, Štupartskou a Malou Štupartskou

zaniklý středověký dvorec

MHD, stanice metra B Náměstí Republiky, dále pěšky Jakubskou ulicí; příp. stanice metra A Staroměstská, dále pěšky Kaprovou ulicí přes Staroměstské náměstí. Dvůr i některé památky jsou volně přístupné

Jedním ze zachovaných středověkých dvorců je Týnský dvůr, odedávna považovaný za svědka nejstarších dějin pražského podhradí. Zmiňují jej písemné prameny, které se hlásí k době vlády Bořivoje II. (1100–1107) a k roku 1135. Pocházejí ovšem až ze 13. a 1. poloviny 14. století. Na základě archeologických nálezů lze vznik dvorce klást skutečně do 12. století a patrně později získal roli knížecí a královské celnice a střediska zahraničních kupců. Spolehlivá písemná zpráva o Týnském dvoře v této funkci pochází z roku 1251, kodifikace práv cizích kupců je z roku 1304. Ti zde měli pobývat, vystavovat své zboží, prodávat jej místním kupcům a platit z něj poplatky. Tato povinnost se projevuje v německém názvu Ungelt, což je výraz pro clo. Středověké prameny dokládají jako předmět obchodu koně, voly, kůže, víno, chmel, vosk, med, ryby, štíty, sukno, sůl a obilí. O objemu poplatků si můžeme udělat představu z městských knih – v letech 1311–1322 se zde vybrala vysoká částka 6 197 kop grošů. Český název Týn je termín určený pro lehce opevněné místo a latinské „Laeta curia“ (Veselý dvůr) již odkazuje na způsob života ve dvorci. Za husitských bouří Ungelt převzala staroměstská obec a do královské držby jej vrátila až kolem poloviny 15. století. Časem se exkluzivní vazba na zahraniční obchod uvolňovala ve prospěch privátního vlastnictví.

Provedený archeologický výzkum doložil nejstarší osídlení z počátku 12. století, z doby, kdy se také utváří tržiště v prostoru dnešního Staroměstského náměstí. Nejstarší fáze dvora zabírala pouze západní polovinu dnešního Ungeltu a byla obehnána příkopem, který probíhal napříč zhruba uprostřed uvnitř dnešního Ungeltu. Jeho pozůstatky byly zjištěny i vně bloku po jeho obvodu. Zástavba uvnitř takto vymezené plochy, která svým charakterem plně odpovídá obsahu termínu „týn“, byla kompletně dřevěná. V druhé stavební fázi, která byla realizována patrně kolem poloviny 13. století, byl příkop zasypán a nahrazen kamennou zdí. V této etapě vývoje byly i dřívější dřevěné stavby postupně nahrazovány stavbami kamennými. Rostoucí objem zahraničního obchodu vedl k rozšíření prostoru Ungeltu dále k východu. A k jeho vymezení kamennou kvádříkovou zdi. Archeologické nálezy a interpretace pramenů písemných kladou tuto proměnu shodně na přelom 13. a 14. století. Na ploše Ungeltu odkryl výzkum pozůstatky několika rozměrných zahloubených objektů s možnou nadzemní dřevěnou konstrukcí, u nichž je možné uvažovat o funkci jakýchsi skladů pro zde uložené zboží. Středem dvora vedla již ve středověku pevná kamenitá cesta. Po zániku obchodní funkce areálu došlo k výstavbě nebo přestavbě jednotlivých měšťanských domů při zachování celkového půdorysného tvaru uzavřeného dvora.

Datum vložení: 18.5.2017 | Datum aktualizace: 8.2.2018
Autor: Zdeněk Dragoun

Použité prameny:
  • Dragoun, Zd. – Škabrada, J. – Tryml, M. 2002: Románské domy v Praze. Praha – Litomyšl.
  • Hrdlička, L. 2005: Týnský dvůr a středověká Praha. Praha.
  • Hrdlička, L. – Dragoun, Z. – Richterová, J. 1984: Praha 1 – Staré Město, Ungelt. Pražský sborník historický 17, 154–165.