Raně středověké opevnění a severní trakt Pražského hradu

Praha 1, Hradčany

Pražský hrad

pozůstatky nejstarších hradeb Pražského hradu a jejich archeologický výzkum

pozůstatky dřevohliněné hradby jsou viditelné pouze v tzv. místnosti s valem při královském paláci; románská hradba je patrna na řadě míst areálu, její nároží pak v suterénním zázemí Císařské konírny

Opevnění Pražského hradu prošlo od doby jeho vzniku mnoha etapovým vývojem, na němž lze sledovat řadu témat - proměny fortifikačních technik, topografii areálu i chronologii jeho vývoje. Pro poznání raně středověkých fází opevnění knížecího sídla mají zásadní význam objevy, které přinesl výzkum severního traktu Hradu v 80.–90. letech 20. století. Díky nim bylo možné vývoj nejstarších fází opevnění Pražského hradu poprvé spolehlivě interpretovat a začlenit jej do celkového rámce historie přemyslovské rezidence.

V severním traktu byly poprvé zachyceny příčné příkopy, které byly prvými opevňovacími prvky hradu a které lze vztáhnout k jeho historickým počátkům, tedy rámcově ke 2. polovině 9. století. Příkopy byly zřejmě provázeny jednoduchou dřevěnou hradbou, snad palisádou. Opevnění, probíhající v místech dnešního středního křídla před katedrálou sv. Víta, oddělilo východní část ostrohu s knížecí rezidencí od rozlehlé plochy pozdějších Hradčan. Panovníkovo sídlo bylo přirozeně chráněno příkrými svahy nad potokem Brusnicí i nad malostranskou kotlinou. Svahy mohla doplňovat rovněž palisáda. Tato západní linie nejstaršího opevnění pak byla opakovaně respektována a obnovována po celý středověk.

Nový způsobem – mohutnou dřevohliněnou hradbou – byl hrad poprvé opevněn patrně až na sklonku vlády knížete Spytihněva I. (před 917). Příčné opevnění vedené dosahovalo až osm metrové šíře, podélné, lemující svahy ostrohu, bylo patrně subtilnější. Čelní stěnu, jejíž kamenné čelo vystupovalo do výšky několika metrů, provázel čtyři metry hluboký příkop, využívající trasy staršího hlubšího útvaru. Snad ještě ve 30. letech 10. století byla hradba v zadní části rozšířena hlinitokamenitým násypem a rozšířen byl nejspíše současně i příkop. V obou fázích byla k severozápadní otočce této hradby přistavěna hradba, směřující dále k západu. Prudký severní svah byl místem častých poruch a sesuvů. Nerozpoznáme tak s určitostí, kolik fází opevnění bylo vlastně vystavěno, jaké části opevnění prošly rozsáhlými rekonstrukcemi či například jen místními vysprávkami. V písemných pramenech se o obnově opevnění dochovala pro toto období zpráva pouze jediná. Před polovinou 11. století byly podle kronikáře Kosmy opraveny hradby kolem celého hradu. Pro tuto dobu dokládá archeologie na severním svahu hradbu z opukových lomových kamenů s jílovým pojivem. Její těleso se pod dlažbou dnešního slévárenského dvora nad Jelením příkopem dochovalo do výše ca 3 metrů a přibližně 6metrové šíře. Tato hradba pak byla po roce 1135 vystřídána kvalitativně zcela odlišnou hradbou, zděnou poprvé na maltu, a to z pravidelně osekávaných opukových kvádříků, typických pro stavby románské Prahy. Tu lze dnes spatřit na řadě míst Pražského hradu, mj. i v suterénním zázemí dnešní Císařské konírny.


1	2	3	4

5	6	7	8

9	10	11

1 – Opevnění pražské levobřežní aglomerace v 10.–11. století. 1 – průběh nejstarší známé linie hradby Pražského hradu; 2 – předpokládaný rozsah opevnění hradčanského předhradí; 3 – možné vnitřní členění plochy hradčanského předhradí; 4 – opevnění podhradí; 5 – předpokládané první rozšíření podhradí; 6 – jižní linie opevnění podhradí po dalším rozšíření k jihu; 7 – předpokládaná fortifikace u hrany zaniklého koryta Vltavy; 8 – prostor nástupiště na most s doloženou dřevěnou komunikací; a – známé úseky dřevohliněné hradby (zčásti rekonstruováno); b – předpokládané úseky dřevohliněné hradby; c – známé nebo předpokládané příkopy; d – předpokládané brány; e – předpokládaná poloha dřevěného mostu přes Vltavu; f – dokumentované linie řezů A, B, C, D, E. Podle podkladů autorů graficky upravila S. Babušková.
2 – Schematizované řezy raně středověkým opevněním Pražského hradu: A – řez v severním traktu v pohledu od Prašného mostu. 1 – příkop z 9. století; 2 – dvojice příkopů před nejstarší dřevohliněnou hradbou (východní z nich náležel i k starší soustavě opevnění, západní byl patrně vybaven palisádou); 3 – těleso dřevohliněné hradby, rozšířené v 2. třetině 10. století o násyp při zadní stěně; 4 – románská hradba, založená do staršího příkopu; B – řez opevněním na jižním svahu Pražského hradu. 1 – hradba z počátku 10. století pod severním palácovým dvorkem; 2 – pozice mladší fáze dřevohliněné hradby; 3 – románská hradba s dochovaným prostorem knížecího paláce; 4 – hradba gotického parkánu. Podle podkladů I. Boháčové sestavila S. Babušková.
3 – Situace románského hradu. Plně vyznačeny viditelné úseky hradby včetně jižní stěny paláce (Dragoun 2002). Oranžově doplněn průběh nejstarší dřevohliněné hradby.
4 – Hradba zbudovaná těsně nad hranou příkrého severního svahu hradčanského ostrohu byla zakládána ve staticky složitých podmínkách. Historické prameny i archeologie dokládají časté sesuvy opevnění i částí dalších staveb. V severním traktu byla v drobné přírodní prohlubni pod tělesem nejstarší dřevohlinité hradby objevena dubová konstrukce, která měla hradbu ve svahu stabilizovat. Pozice břeven jištěných kůly a níže okrytá sesutá čelní stěna hradby svědčí pro to, že snaha stavebníků se minula účinkem. Nejmladší břevna konstrukce byla sťata mezi lety 908–917. Detail konstrukce - viz úvodní obr. (Dvorská - Boháčová 1999). Foto 1990, ARÚ Praha.
5 – Severní trakt. Detail roštu dřevohliněné hradby v tzv. víceúčelovém sále, prosedající se do staršího příkopu probíhajícího pod tímto opevněním. Foto J. Frolík, 1985, ARÚ Praha.
6 – Severní trakt 1990. Dvě fáze raně středověkého opevnění severního svahu: Torzo dřevohliněného náspu hradby s roštovou konstrukcí a čelní kamennou stěnou a na něj nasedající mladší hradba z lomové opuky. Foto I. Boháčová, © ARÚ Praha.
7 – Severní trakt 1990. Torzo dřevohliněného náspu starší hradby s roštovou konstrukcí a s čelní kamennou stěnou. Foto I. Boháčová, © ARÚ Praha.
8 – Dochovaný úsek čelní zdi nejstarší raně středověké hradby pod 3. nádvořím Pražského hradu. Foto M. Semerád, 2014, ARÚ Praha.
9 – 3. nádvoří Pražského hradu. Dvě fáze raně středověkého opevnění. Vzadu čelní stěna prvé známé dřevohliněné hradby z 10. století, v popředí část komorové výztuže náspu při čelní stěně mladší hradby. Foto I. Boháčová, 1998, ARÚ Praha.
10 – Rekonstrukce podoby románského knížecího a královského paláce na Pražském hradě (Mencl 1948).
11 – 3. nádvoří Pražského hradu. Detail zdiva románské hradby. Foto Z. Kačerová, 2014.

Datum vložení: 17.5.2017 | Datum aktualizace: 5.2.2018
Autor: Ivana Boháčová

Použité prameny:

Boháčová, I. 1994: Několik poznámek k opevnění Pražského hradu na sklonku raného středověku a k současnému stavu jeho poznání. Der Zeitgenossische Zustand der Erkenntnisse. Archaeologia historica 19, 9–18.
Boháčová, I. 2001: Pražský hrad a jeho nejstarší fortifikační systémy. In: M. Ježek – J. Klápště eds., Mediaevalia archaeologica 3, Praha, 179–301.
Boháčová, I. – Herichová, I. 2009: Raně středověký sídelní areál v západní části hradčanského ostrohu. Archaeologica Pragensia 19, 257–308.
Borkovský, I. 1969: Pražský hrad v době přemyslovských knížat. Praha.
Dragoun, Zd. 2002: Praha v letech 885–1310. Kapitoly o románské a raně gotické architektuře. Praha.