Praha doby Karla IV. – klášter magdalenitek sv. Maří Magdalény

Objev a prezentace zaniklého středověkého kostela

Praha 1, Malá Strana

Karmelitská ulice čp. 387

Při archeologickém výzkumu byl nalezen presbytář gotického kostela. Objev způsobil zásadní změnu projektu rekonstrukce stavby. Odkrytá středověká zdiva jsou unikátně prezentována ve veřejně přístupném prostoru, který slouží jako vstupní hala hotelových lázní.

Pěšky, MHD. Středověký kostel je prezentován pod skleněnou podlahou vstupní haly hotelových lázní přístupných veřejnosti.

Konvent magdalenitek na Malé Straně patří mezi ve středověku zaniklé církevní instituce. Archeologický výzkum doplňuje dostupné písemné prameny týkající se tohoto nepříliš známého kláštera.

Řád sester pokání sv. Marie (Maří) Magdalény, též magdalenitek, magdalenek či podle řádového oděvu bílých paní, vznikl před polovinou 13. století ve Wormsu. V roce 1227 byla existence řádu potvrzena bulou papežem Řehořem XI. s benediktinskou řeholí, později změněnou na řeholi sv. Augustina. Nejstarší známá komunita v Čechách působila v Dobřanech. V čele konventu stávala převora. V klášteře působil nezbytně probošt, jehož přítomnost souvisela s ekonomickým i bohoslužebným chodem komunity. První zmínku o pražských magdalenitkách známe z listiny vydané 27. listopadu 1282. V ní je jejich konvent spojován se staroměstským kostelem sv. Havla. Již W. W. Tomek předpokládal, že stížnosti minoritů od sv. Jakuba na magdalenitky z roku 1315 patrně přiměly pražského biskupa Jana IV. z Dražic k přeložení kláštera magdalenitek ze Starého Města na levý vltavský břeh. Počátky existence klášterní komunity na Malé Straně se proto kladou mezi roky 1315 a 1320. Podobné časové zařazení poskytl i archeologický výzkum. Je postavené na nálezu mince – parvu Jana Lucemburského (1310–1346) – v suťovitém podsypu gotické podlahy presbytáře kostela. Tato vrstva, tvořená stavební sutí, vznikla jako vyrovnávka původně svažitého terénu před položením cihlových dlaždic. Z nálezu vyplývá, že stavba podlahy presbyteria kostela nepochází z doby před rokem 1310, což dobře koresponduje s písemnými prameny i s datováním uměleckohistorickým. Nejstarší přímá dochovaná zpráva o magdalenitkách na Újezdě se vztahuje k 1. březnu 1329. V listině dosvědčuje rychtář a rada pražského města, že jejich spoluměšťan Seiboth (Sypoto) z Benešova daroval plat jedné hřivny Markétě, své vnučce od sv. Maří Magdalény, před zdmi Nového města pod Pražským hradem, pro její obživu. O pokračování stavby nemáme přímých dokladů, je ale zřejmé, že ještě v roce 1339 nebyl klášter zcela dostavěn. Svědčí o tom zpráva, podle níž pražský měšťan Cunrad, řečený z Litoměřic, odkázal dvě kopy na stavbu zu dem gebeude… sv. Maří Magdaleny.

Historie areálu kláštera magdalenitek na Malé Straně není dlouhá, končí po přibližně stu letech. Dne 22. července 1420 byl klášter vypálen Pražany a Tábority.

Zajímavé ale je, že ani archeologický, ani stavebně historický výzkum stopy tohoto požáru bezpečně neidentifikoval. Nevíme také, jaké další domy byly tehdy vypáleny. Ke stavební podobě kláštera dostupné písemné prameny příliš informací nepřinášejí. Už z majetkových poměrů kláštera je ale zřejmé, že se nejednalo o rozsáhlý, a patrně ani výstavný, areál. Vedle kostela byl nutnou klášterní stavbou objekt konventu, v němž se nacházel refektář, patrně i kuchyně, a dále společný dormitář či jednotlivé cely. V konventní budově, či pravděpodobněji v samostatné stavbě, sídlila převorka. V oddělené stavbě přebýval probošt. Dále musíme předpokládat prostory či objekty sloužící k minimálnímu provozu kláštera (studna, sklad dřeva k vytápění i vaření, spižírna pro uchovávání potravin, která se mohla nalézat ve sklepě). Naše současné znalosti předpokládají, že areál kláštera počínal klášterním kostelem v severozápadním rohu komplexu. Pokud jde o hranici klášterního areálu, pak poměrně bezpečně ji lze určit směrem k západu a severu. Západním směrem (tj. k Petřínu) musel areál končit u dnešní Karmelitské ulice, která jej nemohla rozdělovat. Jak zjistila Milada Vilímková, severní strana Harantovy ulice k areálu kláštera sv. Maří Magdalény už nepatřila, protože náležela k území johanitů. Směrem na východ se rozkládala klášterní zahrada. Patrně nedosahovala až k řece, neboť u Vltavy by se měly nacházet pozemky johanitů. Jižní hranici areálu magdalenitek neznáme bezpečně. Téměř určitě to nebyla linie jižní části Hellichovy ulice. Sem, a částečně podél východní strany ulice Újezd (do míst čp. 388), bychom nejspíš situovali domky tzv. postranního práva.

Archeologický výzkum otázku klášterní hranice jednoznačně nevyřešil. Není vyloučeno, že konstrukce objevená výzkumem přibližně 40 m východně od kostela a orientovaná ve směru sever–jih by s určitou mírou pravděpodobnosti mohla být interpretována jako součást ohrazení kláštera. V úvahu je možné vzít i několik fragmentů ohradních zdí probíhajících v jižní části zkoumaného areálu ve směru západ–východ, ale určení jejich jednoznačné přináležitosti ke klášteru je nad možnosti archeologie.

Archeologický výzkum kostela sv. Maří Magdalény

Přímo pod podlahou střední, nepodsklepené části domu čp. 387 archeologové v letech 2003 až 2005 objevili zdivo gotického konventního kostela.  Konstrukce jeho polygonálního závěru tu byla odkryta místy až do výšky jednoho metru. V jeho interiéru, v místech lomení zdiva, byly situovány koutové přípory. Na obou odkrytých nárožích byla stavba později zpevněna nárožními pilíři.  Podařilo odkrýt i základ oltářní menzy. Další část kostela byla zjištěna ve výkopu pod chodníkem v Karmelitské ulici, kde byly odkryty fragmenty gotického vítězného oblouku, nasedající na starší románskou konstrukci. Jejich průběh naznačuje, že pozůstatky klášterní lodi jsou dosud skryty pod dlažbou malého bezejmenného náměstíčka před domem čp. 387 na jižním konci Karmelitské ulice. Ve výkopech severně od kostela byly zjištěny hroby, které dokládají existenci intenzivně používaného kostelního pohřebiště. Nalezeny zde byly jak hroby ženské, tak mužské a dětské. Pochováváni tu byli členové pražských měšťanských rodin, kteří si zvolili hřbitov u klášterního kostela za místo svého posledního odpočinku. Oproti tomu výlučně ženské hroby byly nalezeny jihovýchodně od kostela, v prostoru někdejší klausury. Poté, kdy areál získali dominikáni (1604), jejichž nárokům malá kaple nevyhovovala, byla plocha presbytáře patrně v 2. či 3. desetiletí 17. stol. zvětšena protažením bočních stěn k východu. Řeholníci používali takto získaný halový prostor na obdélném půdoryse jako hlavní klášterní kostel několik desítek let.

Presentace archeologicky odkryté památky

Dnes je někdejší klášterní kaple využívána jako vstupní hala hotelových lázní. Pro umocnění představy původního sakrálního prostoru byly odstraněny pozdější příčky a zrušeno přepatrování mezi přízemím a první patrem. Odkryté relikty závěru gotického kostela sv. Maří Magdalény byly překryty skleněnými deskami. V úrovni původní středověké podlahy byla okolo základu oltáře položena nová podlaha z použitých cihelných dlaždic stejných rozměrů. V prostoru kolem  středověkého  nálezu, který  je  chráněn sklem, zajišťuje  automaticky regulovaná  jednotka stálou měrnou vlhkost a teplotu. Objevený kostel tak patří k unikátně prezentovaným památkám nejen v kontextu Prahy.

Movité nálezy z kláštera magdalenitek

Pracovně jsme nálezy, jež by eventuálně bylo možné spojit s životem církevních institucí, rozdělili do dvou kategorií podle materiálů, ze kterých byly vyrobeny, a to architektonické články a kovové předměty.

Architektonické články

Při výzkumu bylo nalezeno pouze několik opukových architektonických článků, které by s určitou pravděpodobností mohly pocházet z původní klášterní stavby/staveb. Pomineme-li fragment gotického klenebního žebra nalezený v základové partii severní zdi gotického presbytáře středověkého kostela sv. Maří Magdalény a použitý již v době výstavby kostela snad proto, že se během opracování poškodil, jsou z této skupiny nálezů nejzajímavějšími kusy nárožní sloupek a hlavice. Interpretace nálezu je obtížná, snad se jedná o část oltářní menzy (?). Hlavice byla zazděná do obvodové zdi patrně pozdně středověkého gotického měšťanského domu. Oba prvky jsou snad součástí jedné stavby. Jejich bližší datování než do doby vrcholného středověku ale asi není reálné.

Kovové předměty

Za nálezy pocházející s určitou pravděpodobností z klášterního prostředí je možné považovat knižní kování. Celkem jich bylo na ploše výzkumu nalezeno šest, z toho čtyři páskové spony a dvě nárožnice. Předměty zhotovené z barevného kovu byly rozptýleny v různorodých sídlištních, většinou navážkových vrstvách nestejného stáří, takže při pokusu o interpretaci a jejich datování je nutné vycházet především z předmětů samotných. A zde narážíme na jeden z problémů, kterým je dlouhá životnost podobných nálezů. Kování byla drahá a vzácná, proto byly starší kusy často používány ve vazbě mladších knih.

Kromě páskových spon, náležejících pozdnímu středověku či ranému novověku, poutá (především svým zdobením) pozornost jiný typ knižního kování – nárožnice kosodélného tvaru se zahnutými kratšími stranami. Menší z obou předmětů je typický pro knižní vazby barokního období, takže by ji bylo možné spojit s působením dominikánů. Větším problémem je původ větší nárožnice. Její vznik lze pravděpodobně datovat do 15. století, takže její spojení s prostředím magdalenitek je obtížně představitelné, ledaže by náležela k nejmladší etapě existence ženského kláštera. Mezi další nálezy, které by mohly pocházet z prostředí klášterů, patří zlomek prostého, mírně šikmo vně vyhnutého okraje z barevného kovu. S největší pravděpodobností jde o fragment zvonu. Byl získán z navážkové vrstvy pozdně středověkého či raně novověkého původu. Takovýto nález není na archeologických výzkumech příliš častý.

Ve velké většině případů je bohužel nemožné dát jednotlivé artefakty objevené při výzkumu do jasné souvislosti s klášterním prostředím. Hlavní důvod lze vyjádřit argumentem, že ne vždy je místo nálezu předmětu totožné s místem, kde byl daný předmět používán. To platí především ve městech, kde k přemisťování větších objemů materiálu docházelo poměrně často. A spolu se zeminou byly přemístěny i předměty, které v ní byly v nějakém čase uloženy. Druhým důvodem je skutečnost, že se zatím nepodařilo bezpečně vymezit rozsah areálu gotického kláštera.

Datum vložení: 14.11.2016 | Datum aktualizace: 17.2.2017
Autor: Jan Havrda

Použité prameny:
  • Havrda, J. - Tryml, M. 2009: Kláštery magdalenitek a dominikánů u sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze. Příspěvek archeologie k poznání jejich podoby. Staletá Praha 2009/2, roč. 25. s. 26-46.
  • Havrda, J. – Rykl, M. - Semerád, M. - Tryml, M. 2010: Kostel sv. Maří Magdalény na Malé Straně. In M. Studničková ed. Čechy jsou plné kostelů. Boemia plena est ecclesiis. /Kniha k poctě PhDr. Anežky Merhautové, Dr.Sc/, Praha 399-408.
  • Havrda, J. - Tryml, M. 2010: Kostel sv. Maří Magdalény. Prezentace archeologických památek v Praze na příkladu archeologicky odkrytého a prezentovaného malostranského kostela, Zprávy památkové péče 70, sv. 3, s. 193-197.
  • Havrda, J. – Tryml, M. 2013: Nebovidy. Středověká osada v pražském podhradí. Praha.