Praha doby Karla IV. – proměny před hradbami Starého Města

Založení Koňského trhu a budování města ve svědectví archeobotaniky

Praha 1, Nové Město

Václavské náměstí

rostlinné zbytky z vrcholného středověku

Archeologie a archeobotanika

Při interdisciplinární spolupráci mezi tak odlišnými obory jako je archeologie a botanika vychází interpretace výsledků především ze vzájemné diskuse mezi jednotlivými zúčastněnými odborníky a je logické, že archeolog nebo historik si často klade zcela jiné otázky než biolog. Na základě archeobotanických analýz (zvlášť v kombinaci s pylovou analýzou) je možné rekonstruovat charakter přírodních podmínek v okolí lidských sídel nebo studovat postupné změny složení vegetace v minulosti. Z jejich výpovědi je možné případně i odvodit typ lidské činnosti, která se na formování okolní vegetace podílela.

K rostlinným makrozbytkům také můžeme přistupovat podobně, jako přistupujeme k archeologickým artefaktům: nalezené jedlé rostliny mohou přispět k porozumění stravovacím zvyklostem zkoumaných období nebo k poznání rozdílů v preferenci plodin mezi různými kulturami. Rostlinné makrozbytky také mohou ledacos naznačit o sociálním postavení svých uživatelů (např. luxusní, neobvyklé plodiny oproti těm běžným, méně „hodnotným“), nemluvě o dálkovém obchodu (např. s exotickým kořením) nebo o postupném rozšiřování sortimentu užitkových druhů v průběhu času. Skladba nalezených druhů nebo prostorové rozložení různých typů makrozbytků stejného druhu (např. obilky versus plevy) mohou přispět i k interpretaci původního využití objektů na archeologickém nalezišti.

Změny prostředí na pravém břehu Vltavy v průběhu vrcholného středověku

Založení Nového Města pražského v roce 1348 nepochybně představovalo velkou změnu přírodního prostředí v důsledku rychlé přeměny suburbia na město. V době, která předcházela založení Nového Města, měla ovšem krajina na periferii Starého Města již jen velmi málo společného s divokou přírodou. Před polovinou 14. století bylo již celé okolí téměř kompletně odlesněné, i když si stále zachovávalo spíše venkovský charakter. Nedaleko městských hradeb tehdy leželo několik vesnic, v jejichž blízkosti bychom nejspíš nalezli mozaiku polí a luk, protkanou potůčky a cestami, která v těsné blízkosti města plynule přecházela do městské periferie s rostoucí převahou ploch spíše rumištního charakteru. Po roce 1348 se venkovská krajina před hradbami zřejmě na čas změnila na jedno velké staveniště a potom na město s měšťanskými domy, dílnami a zahradami. Jestliže se zajímáme o to, jaké rostliny zde v té době rostly, zajímá nás ve skutečnosti také to, jaký charakter mělo okolní prostředí, a tedy i to, jak se tam chovali lidé.

Archeologický výzkum na Václavském náměstí

V roce 2008 proběhl v dolní části Václavského náměstí pod vedením P. Starce z Muzea hlavního města Prahy záchranný archeologický výzkum související s rekonstrukcí kolektorové sítě a liniové trasy plynovodu. Během výzkumu bylo objeveno mohutné kulturní souvrství, které obsahovalo velké množství kuchyňského odpadu (kosti, vaječné skořápky, pecky a semena užitkových rostlin) a dalšího materiálu antropogenního původu (odřezky kůží, zlomky kovových předmětů, kostěné polotovary, dřevěné odštěpky, ale i kosti dobytka a koní).

Podle původní archeologické interpretace se jednalo o skládku odpadu situovanou bezprostředně za branou v městském opevnění, v těsném sousedství frekventované cesty směřující na jihovýchod z města. Během výzkumu byl zachycen i krátký úsek původního povrchu této cesty se zřetelnými stopami vyjetých kolejí od projíždějících vozů. Podle rozdílné mocnosti vrstev v řezu napříč a podélně dnešním náměstím můžeme uvažovat i o tom, že vrstvy odpadků mohly být využívány k postupnému zarovnání nerovností tehdejšího povrchu terénu. V souvislosti s pozdějším využitím náměstí jako koňského trhu jistě stojí za zmínku, že v nejmladší vrstvě těsně pod dlažbou byly v několika vzorcích identifikovány mumifikované zvířecí exkrementy, s největší pravděpodobností koňské.

Podle nalezených keramických zlomků bylo toto souvrství časově rozděleno na tři fáze:

I. - polovina13.–pol.14. století – období předcházející založení Nového Města

II. - polovina 14. století a 15. století – fáze po založení Nového Města v roce 1348

III.- přelom 15. a 16. století s možným přesahem dále do 16. století.

Výsledky archeobotanické analýzy

Rostlinné makrozbytky byly velmi dobře zachované. Výsledkem provedené analýzy je unikátní soubor čítající 177 rostlinných taxonů. Ze všech druhů rostlin nalezených na studované lokalitě lze kupodivu jen velmi malou část (3,1 %) počítat k pěstovaným a užitkovým rostlinám. V souboru naprosto převažovaly planě rostoucí rostliny, a to z největší části rostliny ruderální (rumištní) spolu s plevely polí a zahrad (plevelné a ruderální druhy tvořily dohromady 57 % všech rostlinných makrozbytků), ale hojně byly zastoupeny i druhy luční (12,6 %), a také druhy vlhkomilné a pobřežní (11,8 %).

Ve všech vzorcích byla nalezena směs materiálu různého původu. Jednak to byly makrozbytky jednoznačně přinesené lidmi spolu s odpadem (24 druhů polních plevelů a 21 druhů užitkových rostlin, z toho 5 druhů byly zuhelnatělé makrozbytky obilovin). Na druhém místě to byly makrozbytky rostlin, které potenciálně mohly růst přímo na lokalitě (31 taxonů ruderálních rostlin, 28 druhů trávníků a 14 vlhkomilných druhů, včetně vodních a těch, které rostou na březích vod).

Proměny při staroměstských hradbách – založení Koňského trhu a budování města ve výpovědi makrozbytků z Václavského náměstí

Nápadný je nárůst podílu makrozbytků i počtu druhů užitkových rostlin mezi fází I a II, ve fázi III pak zůstávají zhruba na stejné úrovni. Řada užitkových druhů se vyskytuje ve všech fázích, mění se ale jejich četnost. V průběhu času roste frekvence nálezů pecek třešní, peciček vinné révy, a také fíkových semínek. Stabilně hojné jsou nálezy nažek jahodníku a skořápek lískových oříšků. Ve fázi II se nově objevují například pecky broskve, skořápky ořešáku a zajímavé jsou také (méně časté) nálezy drobných semínek borůvek.

I – před založením Nového Města

Prostor před staroměstskými branami byl v této době poměrně frekventovaný, o čemž svědčí hojné nálezy rdesna ptačího, indikujícího intenzivní sešlap. To je v souladu s nálezy vyjetých kolejí vozů, vtlačených do podloží, které byly zdokumentovány při archeologickém výzkumu. Není sporu o tom, že toto území, položené v bezprostřední blízkosti jedné ze vstupních bran do města, bylo silně exponované, ať už jde o vozový nebo pěší provoz. Nalezené rumištní druhy byly z větší části jednoleté, i z toho lze soudit na časté disturbance, které neumožnily dozrání víceletých ruderálních bylin vyššího vzrůstu. Povrch také pravděpodobně nebyl beze zbytku pokryt vegetací, ale spíše ostrůvkovitými trsy bylin, o čemž svědčí nálezy konkurenčně slabých druhů jako například písečnice douškolistá. Druhové složení ukazuje na to, že prostředí v této době mělo spíše venkovský charakter.

To dokládá přítomnost rumištních druhů jako kopřiva žahavka, merlík šedý/červený, merlík zvrhlý, blín černý, laskavec  nebo rýt žlutý. Výskyt kopřiv a merlíků poukazuje na zvýšenou koncentraci amoniakálního dusíku v půdě. V současnosti tyto druhy přednostně rostou v místech výběhu drůbeže nebo na neudržovaných venkovských dvorcích znečištěných močůvkou. Pro častý výskyt drůbeže v tomto prostoru by mohly svědčit i neobvykle hojné nálezy zbytků peří v jedné ze zkoumaných šachet.

Již v této fázi se zde začaly hromadit odpadky (hlavně zvířecí kosti), ale ještě jich nebylo tolik, jako v pozdějších obdobích. Užitkových druhů a polních plevelů, které se sem mohly dostat s odpadem, je v makrozbytkovém spektru relativně malé množství.

II – těsně po založení Nového Města

V první etapě budování Nového Města byly po obou stranách dnešního Václavského náměstí (Koňského trhu) postaveny domy, které sloužily jako obydlí méně zámožných měšťanů a jako výrobní zázemí drobných řemeslníků. To se do jisté míry odráží i v obsahu zkoumaných vzorků, kde bylo nalezeno velké množství odpadu z dílen (odřezky kůží, odštěpky dřeva, kostěné polotovary apod.) spolu s kuchyňským odpadem (kosti, vaječné skořápky a zbytky užitkových rostlin i plevelů). Z jedlých rostlin byly pro tuto fázi typické např. lískový a vlašský ořech, len, chmel a konopí. Nálezy drobných nažek druhů jako např. jahodník nebo fík mohou být kromě svědectví o jejich konzumaci také indikátorem přítomnosti materiálu fekálního původu.

V této fázi bylo nalezeno také množství planě rostoucích druhů rostlin, především víceletých ruderálů a druhů trávníků (jako například pryskyřník nebo třezalka). To mohlo souviset s dočasným zvýšením pestrosti různých přírodních biotopů v souvislostí se stavebním ruchem při budování města a se vznikem koňského trhu. Kromě rychlých změn v blízkém okolí lokality mohl hrát roli i zvýšený přínos materiálu nejrůznějšího původu (například se senem nebo podestýlkou pro koně, včetně semen pocházejících z jejich trusu, které by svědčily o charakteru luk a pastvin ve vzdálenějším okolí města).

Z ruderálních druhů, které byly běžné v předchozím období, zde sice většina přetrvala, ale zdá se, že byly odsunuty spíše do pozadí. Výjimkou je merlík bílý, jehož počet vzrostl více než čtyřnásobně (bylo nalezeno přes dva tisíce makrozbytků tohoto druhu). Nově se objevily víceleté ruderální druhy.

Oproti předchozímu období, kdy byla vegetace na lokalitě spíše řidší, se porost stal poněkud kompaktnějším. Zřejmě zde lokálně mohly růst i nízké trávníky s pryskyřníky plazivým a prudkým, třezalkou tečkovanou, šťovíkem menším a černohlávkem obecným. Tyto druhy se mohly uchytit třeba na okrajích cest nebo na méně frekventovaných místech v rámci nově vytyčeného, rozlehlého a nevydlážděného náměstí. Rdesno ptačí, indikátor sešlapu, bylo i v této fázi stále hojné. Větší problém představuje interpretace nálezů druhů, které jsou dnes typické pro vlhké kosené louky, například blatouch bahenní, kohoutek luční, tužebník jilmový a krvavec toten. Existence takových luk přímo na lokalitě je ovšem jen velmi málo pravděpodobná. Spíše je možné, že se jejich makrozbytky dostaly do sedimentu spolu se senem pro koně nebo se zvířecím trusem či s hnojem.

V nejmladší fázi silně ubylo druhů ruderálních porostů i trávníků. Naopak zcela převažovaly druhy, které byly přineseny spolu s odpadem. Důležité je ale zdůraznit, že se oproti předchozímu období výrazně změnil sortiment nalezených užitkových druhů. Převažujícím typem jsou zbytky ovoce, především třešně, broskve, borůvky, fíky, vinná réva, okurka, cukrový meloun  a jahodník. Takový odpad produkovala nikoliv řemesla, jako tomu bylo v předchozí fázi, ale regulérní provoz měšťanských domácností.

O čem vypovídají vlhkomilné rostliny

Je nápadné, že ve všech vzorcích, bez ohledu na čas, nacházíme velké množství makrozbytků vlhkomilných druhů. Hojné a prakticky všudypřítomné jsou nálezy bahničky mokřadní, skřípiny lesní a různých druhů ostřic. O vlhkosti prostředí svědčí mimo jiné i mimořádně dobré zachování rostlinných makrozbytků (prostředí je trvale vlhké dodnes, i když je překryté dlažbou). V některých vzorcích se dokonce vyskytovaly indikátory vysloveně vodního prostředí, např. okřehek nebo zbytky dafnií. Žabník jitrocelový, který převažuje ve starších fázích, roste v mělkých stojatých vodách, na vlhkých březích vodních toků a v příkopech. Výskyt vodních a pobřežních druhů můžeme připsat výhradně existenci vody v těsném sousedství lokality.

Z hlediska otázek, které si zde klademe, je důležité především to, že i ve vlhkomilné vegetaci docházelo v průběhu času ke změnám druhového složení. Druhy, které obývají spíš čisté a méně narušované prostředí postupně mizí a nahrazují je druhy, které lépe prospívají v prostředí obohaceném živinami. Již zmiňovaný žabník jitrocelový je postupně vystřídán pryskyřníky lítým a plaménkem. Objevuje se také karbinec evropský, skřípinec a dvouzubec. Především dva posledně jmenované druhy, dvouzubec a skřípinec, indikují zvýšené množství živin v době po založení Nového Města. Trend zvyšování obsahu živin pokračuje i v další fázi, kdy se objevuje lilek potměchuť a opletník plotní.

Proměny před hradbami Starého Města pražského ve svědectví odpadu

Změny sortimentu užitkových rostlin mezi druhou a třetí zkoumanou fází svědčí o postupnému bohatnutí obyvatel zkoumané oblasti. Na Koňském trhu žili v době krátce po založení Nového Města především chudší řemeslníci, kteří přispívali hlavně materiálem ze svých dílen, ale i běžným kuchyňským odpadem z domácností. V nejmladší fázi sedimentace naopak převažují zbytky nejrůznějších druhů ovoce, včetně exotických, jako jsou fíky.

Z hlediska polopřirozených porostů, rostoucích přímo na lokalitě, je zajímavý přechod od biotopů spíše venkovského charakteru (identifikovaných v nejstarší fázi) k městskému prostředí s minimem tolerované vegetace na veřejných prostranstvích (v nejmladší fázi). Přechodné období v době intenzivního budování Nového Města je charakterizované dočasným nárůstem počtu druhů, který svědčí o existenci pestré mozaiky ploch různého charakteru, které zde vznikly v důsledku lidské činnosti. Paralelně s tím byl zjištěn kontinuální nárůst množství živin v prostředí, v jehož důsledku postupně získaly převahu konkurenčně silné druhy. To později vedlo k poklesu druhové bohatosti porostů, a to jak v suchých, tak ve vlhkých částech zkoumané lokality.

Datum vložení: 13.11.2016 | Datum aktualizace: 21.2.2017
Autor: Adéla Pokorná

Použité prameny:
  • Pokorná, A.2016: Před hradbami Starého Města. Změny synantropní vegetace v Praze. In: I. Boháčová - M. Šmolíková a kol., Praha archeologická. Praha.