Praha doby Karla IV. – stavba kamenného mostu

Stavba pilířů a klenebních polí Karlova mostu a její virtuální rekonstrukce

Praha 1, Malá Strana – Hradčany

Karlův most

výjimečná evropská památka technického stavitelství vrcholného středověku

MHD a pěšky

http://www.muzeumprahy.cz/mysterium-veze/
http://www.muzeumkarlovamostu.cz/cz

Podoba Prahy v druhé polovině 14. století by nás asi překvapila. Bylo to vlastně obrovské staveniště. Bouralo se a stavělo snad všude. Na Pražském hradě, na Vyšehradě, přes Vltavu stavěli nový most, na pravém břehu dokonce celé město – Nové Město pražské.  Jednou z technicky i ekonomicky nejnáročnějších staveb byla zřejmě stavba kamenného mostu, který se dnes nazývá Karlův most.

Karlův most byl budován jako náhrada staršího románského Juditina mostu. Ten byl velmi zásadně poškozen povodní v roce 1342 a vzhledem k jeho proporcím, počtu pilířů a problémy při povodních zřejmě nebylo hospodárné jej obnovovat. Příprava stavby nového mostu nebyla jistě jednoduchá. Bylo nutno zpracovat projekt, vyřešit zdroje financování stavby, zdroje stavebního kamene i některé technologické aspekty – zejména zakládání pilířů v řece. K založení nového kamenného mostu došlo tedy až 15 let po zboření Juditina mostu. Základní kámen položil v roce 1357 císař Karle IV. na pravém břehu řeky poblíž Křižovnického kláštera.

Nový most byl dimenzován velmi velkoryse. Měl pouze 15 pilířů (Juditin 21), 16 kleneb ( Juditin 22), byl asi o tři metry širší a o několik metrů vyšší než románský most. Díky této velkorysé koncepci tak vznikla zcela mimořádná stavba, která však byla dokončena až začátkem 15. století.

Doba založení a stavba mostu

Podle údajů v kronikách lze patrně spolehlivě určit pouze rok založení mostu. Beneš Krabice z Weitmile píše ve své kronice k roku 1357 doslova toto: „Téhož roku položil císař základní neboli první kámen v základu nového pražského mostu na břehu blízko kláštera sv. Klimenta“.  O konkrétním dnu zde není ani zmínka, údaj o datu 9. 7. pochází až ze 16. století a z ne zcela spolehlivého zdroje. Tolik oblíbenou číselnou řadu 135797631, která určuje i hodinu založení (tedy 5:31 ráno), dopočítal až historik dr. Z. Horský v 70. letech 20. století. Ačkoliv jde o nesmírně populární údaj, který je často citován, je třeba na tuto hru čísel hledět s velkou dávkou skepse, neboť nemá oporu ani v jiných zakladatelských počin Karla IV., ani v dobovém vnímání a měření času.

Jako autor projektu byl dlouho uváděn Petr Parléř, který se na stavbě nepochybně podílel, ale velmi pravděpodobně nebyl autorem projektu ani prvním stavitelem. V této souvislosti je v posledních studiích nejčastěji zmiňován jistý mistr Otto, který se patrně tajům mostního stavitelství přiučil na stavbě mostu v Roudnici nad Labem ve 30. letech 14. století.

Práce začínaly těžbou surovin, zejména lámáním kamene. Vedle lokalit v Praze (Petřín, Bílá Hora, Hloubětín) , se kámen těžil v lokalitách okolo Prahy. Doloženy jsou lomy v Nehvizdech, Horoušanech, Kostelci nad Labem, Kamenných Žehrovicích a jinde. Velmi podstatnou složkou stavby byla doprava materiálu na vlastní staveniště. Na vlastní stavbě pracovali kamenící, zedníci a nádeníci, ale vedle nich bylo potřeba mnoha dalších speciálních řemesel. Vedle kovářů to byli jistě i provazníci, dále kolníci (ovládali beranění), hliňáci (patrně chystali jílovité izolace), plavci, vozkové, poslíčci i síly „administrativní“.

Most má 16 klenebních oblouků o rozpětí 16–24 metrů, délka vozovky je 515 m, její šířka je 9,4 m, šířka zábradlí je 0,4 m. Výška ochozu Staroměstské mostecké věže je 30 m, výška ochozu Malostranské mostecké věže je 26 m. Někdy lze narazit na rozdíly v číselném značení pilířů nebo oblouků. To vyplývá z rozdílů mezi číslováním „mostařským“ a „běžným“.  Při mostařském číslování je první oblouk nebo pilíř obvykle označován jako „nultý“.

Budování pilířů a klenebních polí

Nejsložitější částí stavby mostu přes řeku byla (a je dodnes) otázka založení pilířů v řečišti. Vzhledem k tomu, že dno Vltavy tvoří mohutné vrstvy štěrkopísků, je každá konstrukce postavená na dně řeky velmi náchylná k poškození vlivem vyplavení podloží.

jímka

Každý pilíř byl zakládán v samostatné jímce, vytvořené z několika řad kůlu a hlinité izolační výplně. Z jímky byla poté vyčerpána voda pomocí čerpadla, které pohánělo vodního kolo. Poté bylo možno provést vlastní založení. Informace o skutečném provedení základů nám sice chybějí, ale je pravděpodobné, že nejprve bylo provedeno ztužení podloží pomocí dřevěných pilot zarážených beranidlem. Na dno byl poté uložen dřevěný základový rošt, sestavený zřejmě z dubových trámů a fošen. Tento rošt byl fixován pomocí velkých kulatých kamenů, které byly vzájemně provázány kovanými kramlemi.

zdění pilíře

Po těchto přípravných pracích mohlo být zahájeno zdění pilíře. Celé těleso pilíře váží přibližně 5 000 tun a je zhotoveno z pískovcových kvádrů, lomové opuky a hydraulické vápenné malty.

klenby mezi pilíři

Po vybudování dvou či více pilířů bylo možno přistoupit ke zhotovení kamenných kleneb. Pro stavbu kleneb muselo být připraveno dřevěné lešení, založené patrně provizorně na dně řeky. Na to toto bednění byly následně ukládány pravidelně opracované pískovcové kvádry, které tvoří klenební oblouk. Klenba byla posílena ještě jednou vrstvou velkých plochých kamenů a poté naplno vyzděna až do úrovně mostovky. Celý plášť mostu byl proveden z masivních pískovcových kvádrů, lokálně byly použity i bloky z pobořeného Juditina mostu.

úpravy povrchu mostu

Nakonec byla položena dlažba, zhotovená z robustních kvádříků z tvrdé horniny (např. diabasu). Odvodnění vozovky bylo provedeno odtokovými otvory, které ústily do chrličů v boku mostu.

kámen pro most

pro stavbu mostu byly využívány pískovce z okolí Prahy: od Kamenných Žehrovic (Kladensko), Horoušan a z okolí Kostelce a Brandýsa nad Labem (Praha-východ);  ve velkém množství byly využity železité pískovce z poškozeného Juditina mostu.

O vlastní stavbě, množství lidí, druzích řemesel, zázemí stavby, použitých technologiích apod. nemáme prakticky žádné informace. Z druhé poloviny 14. století nejsou dochovány žádné účty, vyobrazení, nákresy i zmínky v kronikách jsou poměrně stručné a omezují se spíše na nehody a popis povodní. Není pochyb, že na stavbě takového významu a rozsahu musely pracovat řádově stovky lidí. Plášť mostu byl původně pokryt kamenickými značkami, většinu jich ale setřel vliv klimatických podmínek. Jsou převážně dochovány na průčelí mostních věží, vzácně pak na některých pilířích a klenbách.

 

Jak mohla vypadat stavba mostu?

YouTube: hypotetická rekonstrukce postupu prací  při budování mostu a stavební stroje v gotické Praze

Pozice mostu, zakládání pilířů a malta - mýty a realita

Pozice Karlova mostu na Vltavě je v někdy v literatuře s nadsázkou vykládána jako výsledek úvahy astrologů a je zde hledána spojitost mezi pozicí Staroměstské mostecké věže a situací katedrály sv. Víta. Tyto úvahy lze označit za naivní a nesmyslné. Polohu Karlova mostu určila jednak návaznost hlavních obchodních cest, jednak situace Juditina mostu i velmi kvalifikované inženýrské úvahy, zohledňující namáhání mostu proudem řeky.  Na pravém břehu navazuje trasa mostu kolmo na břeh, ale nad hlavním řečištěm se mírně otáčí tak, aby byly pilíře natočeny směrem k proudu řeky. Nad břehem ostrova Kampy se most opět natáčí a to směrem k ústí Mostecké ulice, tedy směrem k původnímu zakončení Juditina mostu. Promyšlenému a velkorysému záměru odpovídá i dimenzování oblouků, jejich výška nad hladinou řeky a šířka vozovky. Až do 1. poloviny 19. století byl Karlův most jediným mostem v Praze.

Pro životnost celé stavby měl zásadní vliv způsob založení pilířů na dně Vltavy. O skutečném provedení těchto základů existuje mnoho dohadů. S ohledem na rozměry mostu, kvalitu dna i parametry Vltavy se zdá velmi pravděpodobné, že muselo být nejprve zhutněno podloží, tedy písčité dno řeky, pomocí dřevěných pilot a následně byl jako podklad pro stavbu pilíře uložen na srovnané dno mohutný dubový rošt. V této fázi stavby byly hojně užívány také zajímavé kruhové kameny, nepřesně nazývané „mlýnské“. Šlo však spíše o hrubé obrobky, které byly snad určené pro výrobu skutečných mlýnských kamenů, ale z nějakého důvodu nebyly použity. Tyto kameny byly vzájemně spojovány kovanými kramlemi a tvořily tak součást jakéhosi „kamenného roštu“.

Při vlastním zdění pilířů i kleneb hrála zásadní úlohu spojovací malta. Malta užitá na středověkých částech zdiva mostu má skutečně podivuhodné vlastnosti.  Dokonale váže kameny vnitřních výplní i pláště mostu, odolává působení říční vody, mrazu i dalším atmosférickým vlivům. Je zcela jasné, že stavitelé mostu použili osvědčenou recepturu, vynikající vápno a dodržovali technologii. I po mnoha staletích byla předmětem obdivu kompaktnost kamenného zdiva Karlova mostu. Možná, že právě historky o zázračných vlastnostech mostní malty zavdaly popud ke vzniku lidových pověstí o smlouvě s ďáblem, či o užívání vajec na stavbu mostu. Navzdory různým novodobým experimentům a „vědeckým“ výsledkům je třeba brát představu o užití slepičích vajec při míchání pojiva s velkou rezervou. Nezbytná spotřeba by činila statisíce kusů vajec na každé mostní pole, což by z hlediska organizace stavby znamenalo velmi zásadní až bizarní obtíž. Přitom není nijak spolehlivě definován technologický přínos tohoto počínání.

Život mostu

Sazebník celních poplatků z roku 1590

S ohledem na údržbu mostu se v minulosti vybíraly poplatky – clo

Asi r. 1590. – Instrukcí celnýho při mostu Pražském, jakým způsobem clo má vybírati (K. jsou krejcary)

Formané jakékoliv obilí vezou, buď do Prahy anebo ven z Prahy, platiti mají z koně po 3 k.

Citrony, pomeranči když se vezou přes most Pražský, z každé truhly po 6 a z koní po 8 k.

Z raků, vezeli kdo na káře, po 15 a z vozu po 24 k.

Plátna když se vezou, z každé truhly plátna po 12, od paKlíku plátna též po 12 a z koní po 8 k.

Kramáři když na jarmark své věci vezou, když má 2 koně, dá cla 24 k.

Železo, vocel, volovo, cejn, čistec, měď, vitrolím, kamenec, síra i k těm všechny věci podobné, které se na centníře kladou, když cedulku z ungelta přinese, má odvésti z každého  centnýře po 2, a z koní po 3 k.

Dobytek hovězí když se žene, voly, krávy, do města nebo ven z města, z každého kusu po 2 k.

Mramor když se na hrob veze v velkém kusu, dá z něho 12; pakli menší kusy, tehdy z koní po 3 k.

Páni a přátelé když k svým potřebám rozličné věci vezou, nic neplatí.

Husy když se přes most nesou nebo ženou, tehdy z každé 3 k.

Z palíku papíru bílého po 4 a z palíku papíru černýho po 2 a z koní po 3 k.

Dřevěné nádobí když se veze, jako necky, konve, kolečka, škopky, platí se z vozu, když má 2 koně 24, pakli 3 36 k.

Dříví, seno, sláma veze-li se do města na prodej, z každého koně po 2 k.

Každý most, který vede přes řeku, může být ohrožen povodní. To se týká zejména mostů, jejich části – obvykle pilíře – stojí přímo v řečišti a musejí odolávat tekoucí vodě, ledovým krám, plovoucím předmětům a dalším vlivům. Nejinak na to byl (a je stále) i Karlův most, který musel čelit během své existence stovkám menších a desítkám velkých povodní. Většinu z nich ustál bez závažného poškození, nepochybně i díky robustní konstrukci a vytrvalé údržbě. Fatální poškození mostu nastalo při rozsáhlých povodních v roce 1432 a 1890. Další známou katastrofou byla jarní povodeň v roce 1784, kdy plovoucí ledy závažně poškodily několik pilířů mostu. Téhož roku byla zahájena rozsáhlá oprava, jejíž průběh je zachycen na unikátní rytině Karla Saltzera z téhož roku. Práce byly tehdy prováděny technologií téměř shodnou se středověkou stavbou. Rozsáhlé kamenické práce připomíná velká plasticky provedená značka z roku 1785, dochovaná na jednom z pilířů.

Výpis účtů z opravy mostu po povodni v roce 1432

 Neděle 15. dubna roku 1436 byly vyplaceny tyto částky:

                          tesař mistr Jakš 20 grošů

                          radní písař Martin 18 grošů

                          mostní písař 7 grošů

                          mostní celník 8 grošů

                          mostní vrátný 6 grošů

                          vozka 9 grošů

                          farář z Malé Strany 5 grošů

                          vrátný 6 grošů

                          starý Marš 2 groše

                          hlídač sladů 2 groše

                          kolníci (za pondělí a úterý) 13 grošů

                          nádeníci (za pondělí a úterý) 8 grošů

                          koupě dvou koní od pana Matěje 8 kop grošů

                          pomocník s koňmi 2 groše

                          čtyři dubové vazby 1 kopa 2 groše

                          jedna vazba trámoví 80 grošů

                          plavení těchto vazeb 4 groše

                          plavci 4 groše

                          oves pro „mostní“ koně 88 grošů

                          pomocní plavci 9 grošů

                          vozkové 9 grošů

                          poslíček 9 grošů

                          pět tisíc hřebů šindelových 1 kopa 1 groš

                          mýdlo a kolomaz 2 groše

                          pomocní nádeníci 18 grošů

                          tesaři (za týden) 1 kopa 5 grošů

                          kolníci (čtvrtek a sobota) 28 grošů

                          dlaždiči mostu (týdně) 33 grošů

                          skalník (týdně) 10 grošů

                          kovář Havel 11 grošů

Nový kamenný most se stal brzy proslulou pražskou pamětihodností a předmětem obdivu. Barokní sochařská výzdoba jej doplnila až začátkem 18. století.  V průběhu své více jak 600leté existence byl most vážně poškozen jenom třikrát. Bylo v to v letech 1432, 1784 a 1890.

Karlův most je jednou z jednou z nejvýznamnějších památek České republiky. Je součástí Pražské památkové rezervace, památky na Světovém seznamu kulturního dědictví UNESCO.

 

Karlově mostu je věnována soustavná pozornost. Výběr z bohaté řady titulů od 17. století do současnosti naleznete zde:

Adamová, K., K heraldice Staroměstské mostecké věže, Pražský sborník historický 15, 1982, s. 44 an.

Alsterová, A., Brokoffova mostecká socha jako typ, varianta a schéma, in: Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica 4. Příspěvky k dějinám umění II., Praha 1976, s. 79–88.

Blažíček, O.J. – Ryneš, V., Brokofovský model, Umění 12, 1964, s. 183.

Blažíček, O.J. – Ryneš, V., Ještě jednou k sochařské výzdobě Karlova mostu, Umění 4, 1956.

Blažíček, J.O., Dovětek k brokofovskému modelu, Umění 12, 1964, S. 631.

Blažíček, J.O., Ferdinand Maxmilian Brokof, Praha 1986.

Blažíček, O.J., Karlův most, Praha 1966.

Blažíček, O.J., Výtvarná kronika Karlova mostu. Karlův most, Praha 1955.

Borovský, F.A., Kamenný most Karla IV, in: Ottovy Čechy III. Praha II, Praha 1883.

Braun, E.W., Die Prager Karlsbruecke und ihr Barocker Skulpturenschmuck, Boehmen und Maehren 5, Praha 1944.

Burget, E.- Kudrys, M., Příběh zraněného kentaura, Dějiny a současnost 19, č. 5, 1997, s. 42–46.

Castelin, B. – Holman, J.A., Pražské mosty. Kritické úvahy, Praha 1926.

Cirkl, J., Královský most, Praha 1991.

Černý, A. B., Karlův kamenný most v Praze roku 1716, Praha 1902.

Dlouhý, J., Mosty v Čechách, Praha b.d.

Dragoun, Z., Ke Staroměstské nábřežní partii Karlova a Juditina mostu, Průzkumy památek 1, 1995, s.76–81.

Drobná, Z. – Hlavsa, J., Karlův most, Praha 1958.

Drobná, Z., Karlův most, Praha 1949.

Dvořák, K., Sousoší na Karlově mostě, Umění 12, 1939–1940, s. 90–92.

Dvořák, M., Mitteilungen d. Zentral – Komission, 3 Folge VIII, s. 151–159, Wien 1909.

Eckert, F., Posvátná místa královského hlavního města Prahy I.,Praha 1883.

Emler, J., Kamenný most pražský a někdejší úřad Mostecký, Památky archeologické 8, Praha 1870.

Engelbrecht, M., Statuae pontis Prag, s.a.

Fischer, A., Die ueber den Moldaufluss zu Prag bestehende Karlsbruecke mit ihnen Statuen, Libussa 8, 1849, s. 50 a n.

Fischer, J., Koncepční a urbanistické řešení pražských mostů (rukopis v archivu NTM z roku 1979.)

Fischer, J., Pražské mosty, Praha 1985.

Hammerschmied, F., Prodromus gloriae Pragae, Prag 1723.

Hentschel, W., Der Prager Bruecken Krucifixus, Zeischrift d. deut. Vereines f. Kunswissenschaft, Prag 1939.

Herain, J., Karlův most v Praze, Praha 1908.

Hilbert, K., Mitteilungen d. Zentral – Kom. 3. Folge VIII, s. 574–575, Wien 1909.

Holan, K.- Štech, V.V., Karlův most, Praha 1953.

Horák, B.J., Starý “Kamenný most pražský”, s. a.

Horský, Z., Založení Karlova mostu a kosmologická symbolika Staroměstské mostecké věže, Stoletá Praha 9, Praha 1979.

Chadraba, R., Karlův most, Praha 1974.

Chadraba, R., Staroměstská mostecká věž a triumfální symbolika v umění Karla IV. , Praha 1971.

Chyský, Č., Karlův most. Naše Praha 1925, s.4 an.

Chytil, K., Sochy pražského Kamenného mostu, Zvon 9, Praha 1909.

Kamenitzky, J. J.,Eigentl. Entwurff. u. Vorbildung d. Prager Bruecken, 1716.

Karlův kamenný most pražský. Děje mostu, jeho památky a katoličtí svatí, Praha 1928.

Karlův most. Sdružení výtvarných umělců grafiků Hollar, Praha 1935

Kořán, I. – Suchomel, M., Karlův most, Praha 1991.

Kretzenbauer, L., Der Heilige an der Bruecke, in: Heimat im VolksBarock, Klagenfurt 1961, s. 137–141.

Krolmus, Kronyka čili dějepis všech povodní…, Praha 1845.

Kronbauer, S.R., Juditin most, Máj 5, Praha 1910.

Květ, J., Reliéf na věži Juditina mostu. Cestami umění, Praha 1949.

Kyselka, J., Slavnosti ke cti sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě v Praze, Praha 1898.

Leupold, J., Theatrum pontificiale oder Schauplatz d. Bruecken u. Brueckenbaues, Leipzig 1726.

Mádl, K.B., Kopie nebo správka, Národní listy 4. 7. 1909.

Mádl, K.B., Sochy na Karlově mostě v Praze, Praha 1921.

Mašín, J., K problematice románského sochařství v českých zemích. Poznámky k reliéfu z věže Juditina mostu, in: Sborník k sedmdesátinám Jana Květa, Praha 1965.

Merhautová – Závorová, E.,Reliéf ve věži bývalého Juditina mostu, Umění 18, 1970.

Merhout, C., Bruncvík na Karlově mostě, Praha 1940.

Merhout, C., Dům u mosteckých věží, Praha 1947.

Merhout, C., Projekt schodiště s praž. Mostu na Kampu 1622, PA 34, 1933, s. 62.

Mueller,R., Mitteilungen des Vereines f. d. Geschichte der Deutschen in Boemen XV.

Nejedlý, V., Péče o plastickou výzdobu Karlova mostu v průběhu století, Památková péče 35, 1975.

Neues Titular Kalender auf das Jahr 1772.

Neuraeutter, A., Statua Pontis Pragensis, Pragae 1714.

Neuwirtth, J., Peter Parler, Praha 1891.

Nickl, Q, Praga caput regni, Olomouc 1906.

Novák, A., Polychromie Brokofova modelu sousoší sv. Ignáce, Památková péče 35, 1975.

Noví světci na starém mostě pražském, Národní listy 22. 10. 1938.

Novotný, A., Grafické pohledy Prahy 1493–1850, Praha 1946.

Novotný, K. – Poche, E., Karlův most, Praha 1947.

Novotný, K., Juditin most v Praze, Zprávy památkového sboru hlavního města Prahy, 1926, s.30–80.

Novotný, K., Karlův most, Praha 1917.

Novotný, K., Karlův most, Praha 1947.

Novotný, V., O autentičnosti památek, Památková péče 29, 1969, s. 1–12.

Otto J., Povodeň v Čechách, Praha 1890

Pavlík, M., Soubor podstavců barokních soch na Karlově mostě, Umění 7, 1959, s. 17–29.

Pfeffel, I.S., Statuae pontis Prag, s. a.

Píša, V., O staroměstském opevnění Juditina mostu, Ochrana památek 1960, s. 62–97.

Poche, E.- Sudek, J., Karlův most ve fotografii, Praha 1961.

Poche, E., Matyáš Bernard Braun, Praha 1965.

Pok, L., Stopami králů – Karlův most, Starožitnosti a užité umění, č. 10, 1996, S. 22.

Povodeň v Čechách, Praha 1890.

Roubík, F., Braunův návrh sporckovského sousoší pro Karlův most v Praze k roku 1720, PA 39, 1933, s. 71–74.

Preiss, P., Jan Jiří Heinsch a sousoší jezuitských světců na Karlově mostě, Umění 23, 1975, s. 346.

Royt, J., Most Karlův, Praha 1992.

Roza, K., Povrchové vedení na Karlově mostě v Praze, Technický obzor 13, 1905

Rudl,J., Die beruemte Prager Karls-Bruecke und ihre Statuen, Prag 1846.

Rybařík, V., Kámen v třistaleté historii sochařské výzdoby Karlova mostu, ZPP 56, č. 4, 1996, s. 112–119.

Ryneš, V., Atributy Jana Nepomuckého, Zpravodaj středočeské vlastivědy a kronikářství 4, 1969, s. 259–266.

Ržiha, F., Studien ueber Steinmetzzeichnen, Mitteilungen d. Zentral – Komis. N.F.VII; N.F.IX.

Ržiha,F.,Die ehemalige Judith – Bruecke in Prag, das erste Ingenieur – Werk in Boehmen, Prag 1878.

Scheufler, P., Fotografie v Praze 1839–1914 (katalog výstavy v Muzeu hlavního města Prahy), Praha 1986.

Schottky, J., Prag, Prag 1831.

Schramm, C.Ch., Historischer Schauplatz, Leipzig 1735.

Schranka, E., Brueckekunde (mit e. Gesch. Der Prager Karlsbruecke von Th. Hutter), Prag 1890.

Schulz, V., Clo ze sochy sv. Jana Nepomuckého roku 1683, Časopis Musea království 76, 1902, s. 542–543.

Soukup, J., Die Karlsbruecke in Prag deren Erhaltung, Algemeine Bauzeitung 61, 1896.

Soukup, J., Obrazy z pražských břehů a vod. Pražské mosty, Praha 1904.

Soukup, J., Pražské mosty. Studie se zřetelem na současné podniky, Praha 1994.

Soukup, J., Zabezpečení základů starého mostu Karlova, Technický obzor 11, 1903.

Soukup, J., Zpráva o rekonstrukci mostu Karlova v Praze, Technický obzor 1, 1893, s. 105–107, 113-115

Soukup, J., Zpráva o rekonstrukci mostu Karlova, Zprávy spolku architektů a inženýrů Království českého 26, 1892, s. 74–86.

Starý,-., Kamenný most pražský v den katastrofy dne 4.září 1890, Praha b.d.

Streit J., Divy Staré Prahy, Mladá fronta, Praha 1960.

Suchomel, M., Dvě barokní sousoší obohatí lapidarium ve vyšehradské Gorlici, Kámen 6, č.1, 2000, s. 50–55.

Suchomel, M., Kompoziční dvojníci soch Karlova mostu, ZPP 53, č.1, 1994, s.25–30.

Suchomel, M., Proměnlivá podoba statuí Karlova mostu, ZPP 52, č. 1,1992, s. 21–22.

Schwarz, M., Der Hl. Nepomuk auf der Karlsbruecke in Prag, in : Anzeiger des Germanischen Nationalmuseums, Nuerberg 1969, s. 109 – 120.

Šebková, J., Karlův most, Praha 1991.

Šefců O. a kol., Karlův most, Ottovo nakladatelství, Praha 2007, 2010.

Šefců O., Tajemství kamenného kentaura, National geographic, č. 07, 2007.

Štech, V.V., Malířství a sochařství nové doby v Čechách a na Moravě, Praha 1939.

Štech, V. V., Brokofové, Umění 12, 1964, s. 631.

Vávra, J., Staroměstské mostecké věže, Praha 1960.

Velflík, A.V., Dějinný a technický stavitelství mostního od nejstarších dob po naše časy, Praha 1894.

Velflík, A.V., Karlův most protržen povodní 4. září 1890. Časopis výstavní 1890–1891, Zprávy spolku architektů a inženýrů Království českého 25, 1891.

Velflík, V.A., Vzpomínka na čtyři středověké mosty v Čechách, Technický obzor, 1921, s.91.

Veselý, J., Kamenný most pražský, Praha 1928.

Veselý, J., Karlův kamenný most pražský, Praha 1928.

Vilímková, M., Ke stavebním opravám Staroměstské mostecké věže, Památková péče 34, 1974, s. 16–25.

Vítovský, J., K datování, ikonografii a autorství Staroměstské mostecké věže, Průzkumy památek 1, č. 2,1994, s. 15–44.

Vítovský, J., Stavitel Karlova mostu mistr Oto, ZPP 1,1994 s. 1 an.

Vlnas, V., Jan Nepomucký. Česká legenda, Praha 1993.

Vojtíšek, V., K dějinám mostu pražského, Za starou Prahu 4, 1913, č.4-5, s. 27–28.

Vojtíšek, V., O erbech na staroměstské mostecké věži v Praze, Kniha o Praze – Pražský almanach, Praha 1958.

Welleba, V.F., Die beruehmte Pragerbruecke und ihre Statuen in 37 Kupfern dargestellt, Prag 1827.

Wirth, Sochaři pražské svatovítské školy. Plastiky na Staroměstské mostecké věži. Umělecké poklady Čech, Praha 1913.

Wussin, C., Beschreibung der steinerner Bruecke, Prag b.d.(po roce 1714).

Datum vložení: 26.10.2016 | Datum aktualizace: 2.3.2017
Autor: Ing. arch. Ondřej Šefců

Použité prameny:
  • M. Cihla 2008: Zpráva o stavbě Karlova mostu. Praha.
  • O. Šefců ed.2007: Karlům most. Praha.