Rotunda a bazilika sv. Víta, klášter kostela pražského a biskupský palác

Archeologický areál při katedrále sv. Víta a okolí královské hrobky

Praha 1, Hradčany

3. nádvoří Pražského hradu

do prostoru "malých vykopávek" lze pohlédnout skrz mříž ze 3. nádvoří, katedrála a její podzemí jsou přístupné v rámci placených návštěvnických prohlídkových okruhů

V samém centru Pražského hradu, v poloze, která ná­ležela jedné z dominant východní části hradčanské­ho ostrohu, založil zřejmě již ve 20. letech 10. století kníže Václav rotundu zasvěcenou sv. Vítu. Poté, co bylo přeneseno jeho tělo ze Staré Boleslavi, byl kníže po­hřben v jižní apsidě rotundy.  Po vzniku biskupství v roce 973 byl v západním sousedství tohoto kostela zbudován Boleslavem II. biskupský palác. Jeho prvá stavební fáze mohla být dřevěná. Obě stavby, jak ro­tunda, tak palác, prošly v následném období dalšími stavebními úpravami. Biskupský palác představuje dosud nejstarší známý kamenný obytný objekt na Pražském hradě. K paláci, který v průběhu raného středověku několikrát změnil dispozici, nále­žela jednolodní kaple sv. Mořice. Jižní apsida rotundy byla snad ještě v 1. polovině 11. století přestavěna a rotunda vybavena další, tentokrát severní apsidou. Existence dříve uvažované západní apsidy není dnes obecně přijímána. Do rotundy či do samostatné stavby s ní sousedící byly po nájezdu Břetislava I. na Hnězdno uloženy ostatky biskupa Vojtěcha.

Pozůstatky zmíněných prvořadých církevních pamá­tek raně středověkých Čech byly odkryty a postupně zaměřovány v souvislosti s dostavbou katedrály na přelomu 19. a 20. století a poté při rekonstrukci hradního areálu pro sídlo prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Tehdy došlo i k jejich zakonzervování a částečnému zpřístupnění vybraných reliktů veřejnosti. V letech 1928–1935 byla upravena také královská hrobka. Spolu s ní je dnes veřejnosti z prostoru katedrály v rámci běžného návštěvnického okruhu přístupná i východní krypta baziliky sv. Víta s cennými architektonickými detaily, viditelné je i torzo závě­ru její severní lodi, zbudované nad severní apsidou starší rotundy.  Zdiva jiho­západní části baziliky a pozůstatky biskupské kaple sv. Mořice je dnes možné si prohlédnout mříží ohra­ničující areál tzv. malých vykopávek vybudovaný ve 20. letech. Skryty před zraky návštěvníků zůstávají hroby odkryté v inte­riéru transeptu, vstup do krypty i sama západní kryp­ta.

Historie výzkumu a zpřístupnění archeologických památek

Pozůstatky zmíněných prvořadých církevních pamá­tek raně středověkých Čech byly odkryty a postupně zaměřovány v souvislosti s dostavbou katedrály na přelomu 19. a 20. století a poté při rekonstrukci hradního areálu pro sídlo prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Tehdy došlo i k jejich zakonzervování a částečnému zpřístupnění vybraných reliktů veřejnosti. V letech 1928–1935 byla upravena také královská hrobka. Spolu s ní je dnes veřejnosti z prostoru katedrály v rámci běžného návštěvnického okruhu přístupná i východní krypta baziliky sv. Víta s cennými architektonickými detaily, viditelné je i torzo závě­ru její severní lodi, zbudované nad severní apsidou starší rotundy.  Zdiva jiho­západní části baziliky a pozůstatky biskupské kaple sv. Mořice je dnes možné si prohlédnout mříží ohra­ničující areál tzv. malých vykopávek vybudovaný ve 20. letech. Skryty před zraky návštěvníků zůstávají hroby odkryté v inte­riéru transeptu, vstup do krypty i sama západní kryp­ta.

Datum vložení: 20.9.2016 | Datum aktualizace: 23.2.2018
Autor: Ivana Boháčová

Použité prameny:
  • Dragoun, Zd. 2002b: Praha v letech 885–1310. Kapitoly o románské a raně gotické architektuře. Praha.
  • Chotěbor, P. 1999: Die Baugeschichte des Veitsdoms im Mittelalter. In: P. Chotěbor ed., Internationale Tagung der Dombaumeister, Münsterbaumeister und Hüttenmeister, Praha, 14–16.
  • Maříková-Kubková, J. – Herichová, I. 2009: Archeologický atlas Pražského hradu 1. Katedrála sv. Víta – Vikářská ulice. Castrum Pragense 10. Praha.
  • Mencl, V. 1948: Praha předrománská a románská. In: V. Chaloupecký – J. Květ – V. Mencl, Praha románská. Praha, stavební a umělecký vývoj města, Praha, 43–125.